Cesta byla trnitá.
pozdní řidičák.
První auto Oltcit club-jezdil asi 3/4 roku bez nejmenší investice. Pak ho to přestalo bavit a nikdo to nedokázal napravit(rumunský citroen, pekelný stroj)
Druhý auto Škoda 120 časem 125-rozesraný od začátku až do konce, když sem ji prodával tak sem ji akorát jakž takž dal do kupy. Práce vyžadovala auto.
Jedničkové Mondeo s 1,8-to byla láska, bohužel ukončená násilnou smrtí.
Mazda 626-dvoulitrový kamna bez turba-hrozně líný, hrozně ukouřený. Chudák uhořela.
Escort VII-další kamna-spolehlivej povoz, ale byl sem nešťastnej protože sem se v tom vůbec necítil dobře. Tudíš po 2 letech před technickou šel z domu.(někdy v té době sem se svezl E32 a začal po Bávech pokukovat)
No a pak přišla současná třicetšestka.
Vcelku standartní postup. BMW kdo by to živil, kdo by s tim v zimě jezdil atd. Pak svezení sedmou a unešení. Koukání po Bávech, ale stále bez potuchy, že bych ho třeba měl či dokonce chtěl. Vybírání auta po prodeji Escorta. Po zkouknutí hrůz z bazarů vykouknuta současná 36 a bez nějakého většího rozmýšlení koupena. Nyní sen o nějaké leštěné etříce v sedanu, ale kdo ví. Každopádně u BMW zůstávám. Radost z jízdy